2020

Již loni začátkem listopadu jsme se s manželem dohodli, že se na Vánoce obdarujeme společným zájezdem. Volba padla na KRÉTU, kterou přítelkyně z Řecka často vzpomínala v souvislosti s tím, že odtamtud pochází její muž. Plánovala, že by tam navštívila jeho rodinu, kdybychom přiletěli. Vše jsem zajistila včetně dárkového poukazu, a letos ouha - přišel covid. Celé jaro se stále diskutovalo o tom, jak klienti či cestovky ruší dovolené apod. Nám se naše časem ozvala, že zájezd bude, akorát s odletem ne od nás, ale pouze z Prahy. Neradi jsme souhlasili a čekali, co bude. V září nastalo, že začala stoupat další vlna epidemie a nejhůř na tom aktuálně bylo hlavní město.

Byli jsme domluveni do něj přijet autem rovnou na letiště, čímž jsme co nejvíc zabránili kontaktům. Ve středu 23. 9. dopoledne jsme se ocitli v Ruzyni na pustém letišti. Sice na jednu stranu nebývalý klídek, na druhou trochu tísnivý pocit. V poledne jsme odletěli do HERAKLIONU a velký dojem na mne v závěru udělal perfektní výhled na souostroví Santorini. Po opuštění letadla nás busem shromáždili před vstupem do budovy, kde měla proběhnout náhodná testování přítomných. K mužově radosti to vyšlo na mne, ale jednalo se jen o výtěr z krku a o jeho negativním výsledku mi už v letovisku přišla sms. Ostatně kvůli obavám z nákazy sešlo již dříve i ze záměru přítelkyně přicestovat.

Z hlavního města na severu Kréty poté nastal přesun přes Rethymnon tamtéž, s jednou přestávkou, na jih největšího řeckého ostrova. V teplém podvečeru nás několik vysadili v PLAKIAS u přízemní vily Lena. V ní jsme s manželem obsadili předem zamluvený pokoj s pěknou vyhlídkou a po zabydlení nás čekala večeře. Na její průběh jsme byli vzhledem k hygienickým opatřením zvědaví. Konala se kousek od nás i od moře, v hotelu Alianthos Beach. Vešli jsme v rouškách, ohlásili se a vstoupili do téměř prázdné restaurace s otevřenými okny. Byli jsme vybídnuti, ať si označíme na vytištěném jídelníčku vybrané pokrmy, a nabídli nám možnost vyjít ven a naproti přes cestu se posadit ke stolům v tamaryškovém háji u písečné pláže.

Srdce mi zaplesalo, našli jsme si místo, objednali pití a vstřebávali pohodu u zapálené svíčky. Jídlo, které nám postupně přinášeli, bylo každé zvlášť zabaleno ve fólii. To byla změna, žádný bufet, ale osobní donáška touhle formou. Ustálilo se, že stejně podávanou snídani jsme konzumovali ráno v restauraci a večeře venku. Občas byl nával, ale po posečkání se vždy podařilo. Nečekaný byl závěr první večeře, když jsme se zvedali k odchodu, přicházející obsluha nás stopla neb mimo objednávku nám donesla dezert. Chvíli trvalo, než jsme to pochopili, už tak jsme byli plní. Nicméně v dalších večerech jsme se na kousek ovoce, něco sladkého či štamprli těšili a večerní plus mínus dvouhodinovka patřila k oblíbenému programu.

ČT 24. 9. Druhý den jsme se po kávě na terase vydali posnídat. Probíhalo to, jak jsem popisovala, překvapením bylo, kolik se toho na menší stůl vešlo. Bez kousku volného místa a bez ničeho, na co si lze vzpomenout. Pro balení všeho jsem první dny personál litovala. Dnes a pak každý den jsme po snídani odešli na lavičku u pláže. Hodnotili jsme vlny, často velké, až převeliké, jež v LIBYJSKÉM MOŘI způsobuje ostrý vítr ze Sahary. Pozorovali jsme téměř liduprázdné pláže a okolí celé zátoky. Posléze se uskutečnila schůzka s delegátkou, jež nás vybavila několika radami a postřehy.

Při vstupu do obchodu jsme si nasadili roušky, pokochali se vzrostlými tamaryšky za denního světla a vrátili se do vily. Odpoledne jsme se odebrali na pláž a pro dešťovou přeháňku se potom vydali obhlédnout zbývající část moderně vybaveného městečka podél moře až k přístavu. Kolem malebného, nikoli starého kostelíku, jsme pomalu došli do LENY. Výhodou Plakias je, že ve své blízkosti umožňuje zájemcům absolvovat příjemné vycházky i do kopců. K večeři jsem měla oblíbenou musaku, již nešlo pro množství dojíst.

PÁ 25. 9. Nádherné počasí, dvoufázový pobyt u moře s koupáním, čtením (ve vile půjčené knihy od Ivy Pekárkové), líná procházka, večeře při západu slunce. Telefonovala jsem též s otcem, jehož stav se stabilizoval, trochu začal rehabilitovat a obden jsme se s bratrem ve složité komunikaci s ním střídali. S manželem jsme vzhledem k úmyslu si nadcházející den půjčit auto, dolaďovali naše cíle. Měla jsem v hlavě tipy na růžovou pláž v Elafonisi ze západu a město Agios Nikolaos na východě ostrova. Když jsme si uvědomili, kolik hodin bychom obětovali jejich dosažení a zpět, vzdali jsme je.

SO 26. 9. Zajistili jsme si dvoudenní pronájem malého Fiatu Panda a vydali se na nejjižnější cíp ostrova do proslulé MATALY. Věděla jsem o ní z doby, kdy v ní byla dcera ještě za svobodna a byl by hřích nevyužít její dostupnosti. Krátce po opuštění Plakias jsme párkrát zastavili v téměř navazující soutěsce Kourtaliotiko, jež mě vzrušovala při příjezdu. Pak jsme pobyli v hezkém letovisku Agia Galini a konečně zakotvili na oslnivé pláži v Matale. V blízkosti známé pískovcové skály s četnými jeskyňkami, v nichž v minulosti přebývali členové hnutí hippies. Při návratu jsme navštívili areál naleziště minojského paláce Festos a vychutnali si průjezd podhorského městečka Spili. Z obrázku od večeře spatřuji, že si manžel vybral šneky a vím, že si pochutnal.

NE 27. 9. Po snídaňové lavičce, kde nás rozptylovaly u břehu vyšší vlny, jsme se chystali do 3. největšího (po Heraklionu a Chanii), historického města RETHYMNO. Úvodem jsme vjeli do kopcovitých vesnic Mariou a Myrthios nad Plakias, kde jsem našla i vhodné místo ke zvěčnění celé zátoky shora. Poté nás znovu neminul kaňon, následovaný cestou na sever. Po vyhlídkovém, aspoň pro mne, projetí rušným Rethymnem a zaparkování na jeho okraji u Krétského moře, jsme si vyhlédli místo, kde se na závěr vykoupeme. Současně nás na dohled upoutala vyvýšená benátsko - turecká pevnost Fortezza s nepřehlédnutelnou kopulí a vydali jsme se pěšky do Starého města.

Kolem moře se dalo, potom nastal únavný úsek na slunci a v úzkých uličkách zas bylo líp. Není divu, jak jsme posléze rádi vzali zavděk stinným posezením v terasovité zahrádce u pobřeží. U ledového frappé se v přímém přenose stal nezapomenutelným dramatický rozchod mladé dvojice u mořské hráze. Posléze jsme ještě zvládli ujít kousek po nábřeží směrem k přístavu, ale při vzpomínce na zpáteční cestu jsme na ni rovnou odbočili. Po vykoupání v moři před odjezdem a poutavých záběrech na krásné město z vyhlídky nad ním, jsme se vraceli zpět na jih. V těsném sousedství našeho letoviska jsme nakonec ještě zavítali na příjemnou pláž DAMNONI.

PO 28. 9. Po vrácení auta a trávení času u klidného moře, nám večer poskytl poslech živé řecké hudby z restaurace poblíž přístavu.

ÚT 29. 9. Den se odvíjel umocněním všeho, čím nás pobyt bavil, a všechny činnosti jsme prožívali intenzivněji - kromě večerního, částečného balení.

ST 30. 9. Po snídani došlo na poslední fota, zaznamenali jsme na pláži přímo obří vlny a před polednem byli přichystáni k odjezdu na letiště. Po příletu do Prahy jsme vyzvedli auto a někdy po půlnoci dorazili domů.

Taková byla Kréta. Jak jsme měli před odjezdem obavy, proběhla pro nás zcela bez problémů. Je víc hornatá, než jsem čekala a na její premiérovou návštěvu jsme se s ní, myslím, solidně obeznámili. Přivezli jsme si z ní rozinky, v kterých vyniká, výborné olivy i nezbytný olivový olej či mix koření. Vždy mě zamrzí, když se o ní průběžně dovídám, že byla zasažena ničivými povodněmi, o četných zemětřeseních nemluvě.