2006

 18.03.2018

Beskydy, Andalusie, Oravice II

V návaznosti na dceřino oznámení z předchozího roku (viz str. 2005) o přesídlení její rodiny z Brna do našeho města, byly jejich návštěvy u nás po novém roce ve znamení hledání vhodného pozemku ke stavbě domu. Povedlo se v březnu a od té doby se k tomu rozběhly veškeré přípravy. Utkvělo mi ještě v paměti, jak mě v dubnu na služební cestě v Jeseníku překvapila zpráva o očekávání druhého přírůstku do jejich rodiny koncem roku. Důsledkem oněch návštěv a tehdy panující zimy rovněž bylo, že v nás s manželem dozrálo rozhodnutí o výměně oken v bytě, k níž došlo počátkem května.

Beskydy

Koncem května jsem se v zaměstnání zúčastnila celopodnikových sportovních her (včetně Slováků), jichž jsme byli pořadateli. Aktivně jsem absolvovala hry v r. 1994 v Holanech na Českolipsku, roku 1996 ve slovenském Tajově v okr. Banská Bystrica a velmi ráda si je připomínám. Nyní jsem byla členkou přípravného týmu a konaly se v areálu hotelu Mesit na Horní Bečvě v BESKYDECH. Mou hlavní náplní bylo vystavovat diplomy vítězům jednotlivých disciplín a kategorií. Kromě toho jsem provázela zájemce při výletě na PUSTEVNY. Závěrem - nejen za organizátory panovala se zdařilou čtyřdenní akcí spokojenost, ostatně jako obvykle.

Andalusie

Již v r. 2003 jsem chtěla z několika důvodů do Andalusie. Předně jsme ještě nebyli ve ŠPANĚLSKU (stále jsem prožívala "hispánské období" a Mexiko je mnohem dál). Pak mě inspirovala zmínka o ní v písni Spanish Caravan od Doors a nakonec, létalo se tam z našeho města. Jak zmiňuji na stránce o Rhodosu, přednost tehdy dostalo Řecko a ANDALUSIE (hl. m. Sevilla), největší a tehdy nejnavštěvovanější region v zemi, přišla na řadu nyní. Akorát jsme již museli s manželem letět z Prahy, ale zase jsme se mohli cestou autem zastavit u dcery v Brně.

Do Malagy na jihu Španělska jsme odletěli první červnovou neděli, odtud se přesunuli do blízkého, nejživějšího letoviska TORREMOLINOS a skončili v hotelu Puente Real. Tím jsme překonali nechuť k velkým hotelům, neboť pobřeží COSTA DEL SOL je poseto převážně takovými. Z pokoje byl krásný výhled na moře, východ slunce i na záliv s Malagou. Chvílemi jsme mohli sledovat letadla při odletu i příletu v opravdu mini intervalech. V takových okamžicích mě napadá, že snad celý svět jen cestuje. Hotel fungoval jak hodinky a nemohu mu vytknout ani ň. Měli jsme plnou penzi formou bufetu, ačkoli jsme obden byli na výletech, ale jistily to balíčky. Je vidět, že se vše vyvíjí, to už také neděláme.

První ráno po snídani jsem zaznamenala, že je zde ubytováno mnoho Španělů, většinou v párech a ohromně mě zaujali. Postavami obecně menší než u nás, muži byli galantní, fakt radost pohledět. Při vycházce k moři nás překvapily docela velké vlny a mohu potvrdit, že menší za celý týden nebyly, spíš ještě větší. Stejně jsme se občas koupali a měli k dispozici i bazén, takže hlavu jsme si z toho nedělali.

Co ještě bylo skvělé a dosud nepoznané, byla nekonečně dlouhá promenáda podél moře, kterou jsme převážně večer hojně využívali. I centrum Torremolinos stálo za to (poprvé jsme v cizině vybírali peníze z bankomatu, nechali v něm kartu, po zjištění jsme z konce ulice běželi zpět a naštěstí tam ještě byla), ostatně tam jsme zamířili při návštěvě taverny Pepe Lopez, kde probíhala nejlepší FLAMENGO show na pobřeží. Za popíjení španělské SANGRIE to byl neskutečně nádherný zážitek. Pokud jsem byla obdivovatelkou tohoto tance již předtím, stala jsem se ještě větší a potěšilo mě, že i manžel jím byl "zasažen".

Následující den jsme prozkoumávali městečko i v okrajovějších částech. Ocitli jsme se třeba u CROCODILE PARKU, abychom pak zakotvili v AQUALANDU, jenž zářil novotou. Atrakce Crazy Race, Super Slalom jsme ještě zvládli, ale na Kamikaze a Twister jsme nenašli odvahu, jen jsme na odvážlivce s úzkostí pohlédli. Každopádně nás zatím nevídané vybavení areálu nadchlo a šlo o bezvadný relax.

Dle posloupnosti nás ve čtvrtek čekal výlet směrem na severovýchod do GRANADY se vstupem do nejnavštěvovanější španělské památky, paláce ALHAMBRA. Cestou jsme se zastavili na občerstvení v samoobslužné cafeterii. Po příjezdu do města jsme měli možnost si jej zčásti prohlédnout, přičemž cílem byla první španělská renesanční Katedrála s královskou kaplí. Musím podotknout, že se mi náramně líbily místní, spíše ženy v letech, jež jsme v ulicích potkávali. Co žena, to originál, od účesu, nápaditého, ne výstředního oblečení, po nezbytnou bižuterii, kabelku, boty. Opravdu byly nepřehlédnutelné už chůzí, vyzařujícím sebevědomím a hodně se mi vryly do paměti.

U Alhambry se vytvořila fronta s dlouhým čekáním na vstup. Velice zajímavý z ní byl výhled na protější historickou čtvrť ALBAICÍN v maurském stylu - nemohla jsem se na ni vynadívat. Co se týká paláce, památníku andaluského islámu, čekala jsem hotový zázrak a ten se nekonal. Je rozsáhlý, býval královským městem, jednotlivé části jako myrtové nádvoří, ryté štukové stropy Nazridského paláce nebo letní palác sultánů GENERALIFE jsou nesmírně fotogenické, ale od Alhambry jsem očekávala poněkud víc. Nejkrásnější je dle mne pohled na její panorama.

Ve volném čase jsme se odpoledne vydali do siestou "ochromeného" města. Šokovala nás teplota na teploměrech v ulicích vykazující hodnotu 38 °C a zatoužili jsme někam doslova zalézt. K našemu údivu jsme takové místo našli a následující čas jsme strávili v příjemně klimatizované restauraci. K tekuté konzumaci jsme obdrželi námi neobjednané malé jídlo v podobě kopečku vychlazeného salátu, chuťově podobného našemu bramborovému, ovšem bez zeleniny a s většími kousky brambor, překryté ančovičkami. Záhy nám došlo, že šlo o tzv. TAPAS, čili jednohubku k pití.

Při zpáteční cestě k místu odjezdu mě hodně oslovila moderní budova hotelu NAZARIES. Teprve při návratu jsem z autobusu naplno vnímala, jak je město vsazeno do úpatí hor SIERRA NEVADA, svažujících se do náhorní plošiny, postupně přecházející v nížinu na pobřeží moře, kde se prudce změnil vzduch. Po trase jsme též průběžně spatřovali záplavy olivovníků.

Na pátek jsme se těšili obzvlášť. Jeli jsme totiž bezva vlakem, jenž měl zastávku kousek za naším hotelem (v podstatě kopíroval pobřeží od Malagy na západ), na tržiště do BENALMÁDENY. Jak jsme předpokládali, vyklubal se z toho pro nás zábavný půlden.

V sobotu jsme absolvovali z mnoha důvodů parádní výlet na GIBRALTAR. Měli jsme štěstí, že jsme vápencovou skálu Rock of Gibraltar (426 m) viděli, neboť často bývá "zahalena". Přechodně jsme se ocitli v ANGLII (manžel měl premiéru), jde o zámořské území Velké Británie a ještě jsme pobývali na nejjižnějším cípu Pyrenejského poloostrova.

Ale postupně: díky busu, který nás vyvezl na vrchol skály (překvapila nás tam mešita), jsme si užili ne zrovna ostrý výhled na Maroko v Africe, střet Středozemního moře s Atlantickým oceánem a významný maják EUROPA POINT. Při sjezdu jsme rádi zavítali do jeskyně St. Michael´s Cave. Toho využily místní ochočené a drzé berberské opice (jediná evropská kolonie) ke srocení, z nichž jedna nám vlezla do mikrobusu a byl problém ji vystrnadit. Zde mi bylo ouzko a při velmi příhodné vyhlídce na město obepínající skálu jsem byla ostražitá. Dole na MAIN STREET už mi bylo hej, manžel okukoval červené telefonní budky, autobusy, prostě klasika. Ještě perlička, do Gibraltaru vede kvůli omezenému prostoru jediná pevninská silnice, jež kříží dráhu mezinárodního letiště.

Před odjezdem na dovolenou jsme ve slovenské TV narazili na zábavnou soutěž, jejíž děj se zčásti odehrával ve španělské MARBELLE. Ta nás uchvátila a světe div se, my při návratu z výletu tam měli zastávku. Říkám jí soukromě elegantnější Saint Tropez a byla skutečně překrásná. Právě též vypuklo MS ve fotbale v Německu, a kde to šlo, byla televize. Jakmile se ozval hurónský výkřik, znamenalo to, že Anglie právě vstřelila vítězný gól. I v našem hotelu visela tabule s kompletním rozpisem mistrovství, takže o zábavu měli na měsíc postaráno.

Náš poslední den v neděli jsme vyklidili pokoj, a jelikož jsme odjížděli až v pozdním odpoledni, do poslední chvíle jsme trávili čas u bazénu. Celkově byla Andalusie zatím pouze mou, ale po pobytu se stala naší společnou srdcovkou.

Oravice II

Po sérii malých či větších rodinných setkání v průběhu roku se počátkem září vydala synova rodina poprvé s dvojčaty do Chorvatska. Rodina dcery se přidala k naší opětovné čtyřdenní návštěvě ORAVICE na Slovensku. Koncem září, s ohledem na téměř dvouletou vnučku do chaty v bezprostřední blízkosti Meander Parku. Scénář byl obdobný, znovu jsme zajeli do polského ZAKOPANÉHO a pozemní lanovkou se vyvezli na GUBALÓWKU. V aquaparku bylo konečně vhodné se svézt na toboganu, z naší nostalgie jsme poobědvali v penzionu Relax...

Vzhledem k dokonalému počasí jsme si udělali i s vnučkou v krosně původně malý výšlap do ROHÁČŮ. Jak jsme ale šli a šli, najednou jsme se potkali se spěšně se vracející dvojicí, jež nás vyděsila zprávou o medvědovi. Tak jsme se otočili a následovali je dolů. V konečném shrnutí nás potěšilo, že jsme mohli místní kraj poznat i v dalším ročním období, tedy na přelomu léta a podzimu, a rozhodně jsme nebyli zklamáni. 

Nakonec ještě zmíním náš jedinečný ŠTĚDRÝ DEN. Pár dní před ním přišlo v Brně na svět naše čtvrté vnouče - chlapeček. Následně jsme s manželem převezli naše dárky k Vánocům pro dvojčata k nim domů, pak odjeli do BRNA vystřídat tatínkovy rodiče, abychom tam pomohli s péčí o vnučku. Navštívili jsme dceru s miminkem v porodnici a dozvěděli se, že je v nastávajícím Štědrém dni ještě domů nepustí. Zařídili jsme se dle toho a odložili jej na jejich návrat.

Dopoledne jsme se prošli v centru po Vánočních trzích. Kolem poledne bylo v okolních restauracích notně obsazeno, když vtom jsme narazili na McDonald's. Vešli jsme a pojedli, což mě pobavilo, neboť mé návštěvy v něm se dosud daly spočítat na prstech jedné ruky, ale zrovna v onen den? Odpoledne jsem připravila chlebíčky a poté co nám to bylo povoleno, jsme strávili ŠTĚDRÝ VEČER všichni společně v nemocničním pokoji.

První svátek vánoční jsme se zajeli podívat k MOHYLE MÍRU. Památník postavený na počest obětí Napoleonovy vítězné bitvy u Slavkova v r. 1805 stojí na Prackém kopci v blízkosti obce Sokolnice. Zde manžel převážnou dobu sloužil na vojně a už nějaký čas si přál místo navštívit. Na ŠTĚPÁNA konečně dceru propustili a ona nám doslova a do písmene přivezla pod stromeček malého "ježíška". Nyní mohl nastat vánoční oběd i s nadílkou dárků po něm.