1989

Gdaňsk

Po vlasti československé se převážně ubíralo mé cestování před r. 1989. Se školními výlety jsem navštívila místa bývalého Severomoravského kraje, z nichž mi utkvěly v paměti PUSTEVNY, hrady BOUZOV, HELFŠTÝN a HUKVALDY, ŠTRAMBERSKÁ TRÚBA, Lázně v TEPLICÍCH NAD BEČVOU atd. Na prázdninách jsem si oblíbila zejména BRATISLAVU, v patnácti pobývala s kamarádkou v BRNĚ, na gymplu zamířila do PRAHY, na MÁCHOVO JEZERO, do BECHYNĚ či OLOMOUCE. Ohledně studií jsem poznala KARLOVY VARY, ve STREČNĚ na Slovensku byla na svatbě, ve ZVOLENU potažmo SLIAČI na vojenské přísaze a nemohu opomenout ani mnohá místa spojená s přírodou na táborech, brigádách, rovněž v SmK...

Se založením rodiny a nástupem do zaměstnání se "repertoár" postupem času rozšířil na všech tehdejších 10 krajů země. Vyzdvihla bych obecně BESKYDY, JESENÍKY, Jižní Moravu a Čechy, VYSOKÉ TATRY, KOŠICE nebo okolí řeky BEROUNKY... Výsadní postavení mají v mých vzpomínkách Východní Čechy, kam se pořádal zájezd v mém tehdejším zaměstnání a já zdědila jeho průvodcování po kolegyni na mateřské.

Do ciziny, jak známo, jsem se dostala jen s tzv. výjezdní doložkou do okolních států, jako je MAĎARSKO (Balaton, Budapešť), POLSKO (s problémy na hranicích) a tehdejší východní NĚMECKO. Jak na to vzpomínám - dnes již úsměvně, ale strachu z hraničních kontrol jsem se zbavovala po revoluci ještě dlouho.

Mohou za to celní prohlášení vyplňovaná před i po cestě a jejich případná kontrola v duchu rčení "kdo chce psa bít, hůl si vždy najde". Aby se předešlo problémům, tak právě při návštěvách Polska jsme zažili tolik absurdních situací, jako třeba zapečení bankovek do bábovky či jejich vložení s obalem do hořčice, větší obnosy jednou na zájezdě muži vkládali do reproduktorů na stropě autobusu a děti se ptaly, co to děláte? Jindy při návratu s přáteli z koncertu Erica Claptona v KATOVICÍCH jsme se ještě stavili u jejich polských známých, vraceli se až po půlnoci osamoceni a rázem jsme se na hranicích stali totálně podezřelými. To jsme museli na osobní prohlídku - krve by se v nás nedořezal.

U BALATONU jsem poprvé viděla Coca Colu, plavky tanga, údajně nezaměstnané (pro nás nepochopitelný termín) ze Západu v parádních přívěsech (my ve stanu). A panoval tam takový jiný, svobodnější duch.

Východoněmecký BERLÍN byl pro mne, osmnáctiletou studentku, doslova bombou. Konečně pořádné velkoměsto (Prahu jsem navštívila na skok poprvé v šestnácti a trochu byla zklamaná - hlavně Václavákem, který mi přišel mnohem menší než naše Hlavní třída, dříve "Leninka").

V Polsku jsem byla vícekrát, za různých tamních politických okolností, ale nejvíce vzpomínám na léto 1989. Jednak trojměstí GDAŇSK, GDYNĚ, SOPOTY jsem si již dříve zamilovala, poprvé se tam koupala v moři (Baltském, rozdíl jsem poznala až posléze) a pak tam již bylo takové svobodno, že by se dalo krájet. Tušili jsme, ale nevěřili, že i k nám záhy dorazí...

K tomu mám ještě jednu mrazivou vzpomínku. Těsně před r. 1989 jsme se z dovolené na LIPNĚ vraceli na dohled od přechodu do Rakouska v Dolním Dvořišti a ten tísnivý pocit z NAVŽDY nedostupného - nepopsatelný. Samozřejmě též z mnoha výše zmiňovaných pobytů mám zajímavé zážitky - snad se k nim někdy vrátím.