1992

Paříž

Na jaře t. r. nám akční kolegyně z práce na své oslavě navrhla, zda nepodnikneme nějaký společný poznávací zájezd. Já se přidala, že každopádně musím nejdříve do PAŘÍŽE. Byla jsem od teenagerovských let takový "frankofil", bylo mi sympatické a blízké vše francouzské, ať šlo o četbu, filmy a skutečně od dvanácti jsem vzhlížela k Delonovi. Záměry se sešly s velkým zájmem a v září jsme se vydali na zájezd autobusem, plně obsazeným spolupracovníky, popř. jejich rodinnými příslušníky či přáteli. Šlo o známou variantu Paříže se zámky na LOIŘE a mohu prozradit, že v obdobné sestavě se zájezdy, co 2 roky, konaly ještě mnoho následujících let.

Po opuštění Rakouska byl příští den zaznamenání hodný průjezd malého Lichtenštejnského knížectví s nádherným hlavním městem Vaduz. První větší zastávku jsme měli ve švýcarském CURYCHU kolem poledne. Pamatuji si to, protože jsme potkávali mnoho vonících mužů v oblecích a pestrobarevných kravatách, jak velela tehdejší móda. Usoudili jsme, bankéři mířící na oběd... V této souvislosti se mi vybavilo, jak jsme s mou spolusedící kamarádkou potřebovaly v bance vyměnit peníze. Žádná jsme v tom nebyla zběhlá a ona vymyslela, že když jsem dělala němčinu, tak je to na mně. No, stalo se, ani nevím jak, ale za rámeček bych si to nedala. Samozřejmě mě hřálo, že ve Francii to bude na ní, když na gymplu měla francouzštinu.

Ve městě plném bank, obchodů s hodinkami i u jezera se nám líbilo a splnilo má očekávání. Při následujícím zastavení v BASILEJI, po večerní prohlídce hlavních dominant města, mě upoutaly černé igelitky s odpadky podél kraje chodníků - to jsem od nás ještě neznala.

Následující ráno jsem se probudila v autobuse velmi brzy, koukla ven a úplně ožila, to byla krajina mého srdce (Švýcarsko mi tehdy přišlo až moc dokonalé). Projížděli jsme FRANCIÍ a já se cítila, jak ryba ve vodě. Toho dne byly na programu zámky na řece Loiře, takže jsme postupně navštívili největší CHAMBORD (nesmírně fotogenický, uvnitř nic moc), BLOIS ve stejnojmenném, romantickém městě a FONDJOUAN. Pak už jsme se těšili na hotel sítě FORMULE 1, což tehdy byla, k přemíře čidel v něm, zajímavá zkušenost. Po ubytování jsem ještě vytáhla své 2 spolubydlící na malou obhlídku nejbližšího okolí, abych, jak jsem říkala, přičichla k "francouzskému venkovu".

Další den jsme absolvovali půldenní výlet do VERSAILLES. Na slavném místě panoval čilý turistický ruch, dokonce se tam vyskytovali četníci jak vystřižení z filmu a tak se stalo, že mám s jedním z nich foto. Po prohlídce noblesních zámeckých zahrad jsme odpoledne konečně zamířili do Paříže, kterou jsem doslova hltala. Po částečné okružní jízdě jsme, k mé radosti, strávili čas v moderní čtvrti s mrakodrapy LA DÉFENSE, kde jsem si to náležitě užila. Pak přišla na řadu EIFFELOVA VĚŽ, ke které jsem neměla celkem žádný vztah, prostě známá železná konstrukce. Ovšem na místě mi přišla jemnější, precizní a večer osvětlená jako z krajkoví, prostě obdivuhodná. Co mě ale nebaví, jsou několikahodinové fronty u ní - kdykoli. I tehdy jsem prchla a šla s kamarádkou hledat a zblízka si prohlédnout dům, na který nás cestou upozornila průvodkyně, v němž měl byt Alain Delon. Byl úplně nahoře, s terasou a v jednom filmu v něm Delon dokonce hrál. Ostatní z toho pak měli srandu, ale já se tetelila blahem. Závěrem nás ještě čekal okruh noční Paříží, abychom shlédli vše, co stojí za vidění.

Poslední den v Paříži byla nejdříve v plánu proslulá galerie LOUVRE. Byla jsem u ní, chtěla jsem vidět kritizovanou skleněnou pyramidu a vůbec mi nevadila. Pak jsem dala s kamarádkou přednost nedalekému muzeu d'ORSEY, zasvěcenému mému oblíbenému impresionismu a měla doživotní zážitek. Odpoledne jsme si ještě dopřály, za hříšné peníze, vysněné posezení na bulváru SAINT-MICHEL a pak se vydaly s ostatními k bazilice SACRÉ-COEUR. Ta mě zaujala svým vzhledem a ještě více nádherným výhledem. Co mě překvapilo nemile, bylo velké množství tmavých pouličních prodejců v okolí, byť jsem o tom z doslechu věděla. Na bohémský MONTMARTRE a ve čtvrti PIGALLE proslulý kabaret MOULIN ROUGE, kde panovala vzrušená atmosféra, došlo v podvečer. Pak nás čekal jen odjezd...

Při návratu domů jsme krátce pobyli ve starobylém německém městě REGENSBURG (Řezno). Kromě nákupů jsem se tam poprvé setkala, konkrétně na mostě, s cyklistickou stezkou a byla z toho docela paf.

Z mého pohledu to byl zájezd povedený, v mnoha směrech zlomový a Paříž - nezapomenutelná. Co se mi ještě vždy vybaví a pobaví mě, je, že jsem od kamarádky poprvé ochutnala Fantu a bonbony Toffifee. A že jsem se zdárně popasovala s všemožnými druhy baterií na toaletách, zvlášť když vás sleduje x párů očí a nechcete zdržovat. Od té doby tomu říkám test inteligence...