1993

Chorvatsko II

Nepamatuji si, jak k tomu došlo, ale v létě jsme měli jet s rodinou opět na loď do CHORVATSKA. Asi že se možnost nabízí a škoda ji nevyužít. Tentokrát s jinou, méně ambiciózní posádkou na druhé lodi a v termínu zkraje prázdnin. Vymínili jsme si u manžela, že už nebude tolik "adrenalinu", což nám slíbil a hodlali jsme si to řádně užít.

V závěru příprav jsme přizvali i mého mladšího bratra, který byl po rozvodu. Po předchozích zkušenostech jsme usoudili, že 5. člen se ještě vměstná do auta, "s odřenýma ušima" i do lodi, ale že to pro něj uděláme. Jenže syn mezitím povyrostl (bylo mu skoro 11), tudíž to bylo poněkud naknap - hlavně v autě.

Nečekanou komplikací se stalo úmrtí těžce nemocného tchána těsně před odjezdem. V ten moment jsem zastavila balení a čekala, co nastane. Jelikož vyšlo najevo, že si tchán nepřál pohřeb, nakonec jsme odjeli. Paradoxem bylo, že jsme vzhledem k okolnostem vyjeli později (v pátek brzy ráno) než minule a byli na stejném místě o hodně dříve - téhož dne kolem 21. hod. Museli jsme počkat do rána na parkovišti v autě či vně a nebylo to nic moc.

Nalodění proběhlo v sobotu dle plánu a mohli jsme vyplout. Myslím, že bratrovi se to jako nováčkovi u moře, kór na lodi líbilo, manžel nám vycházel víc vstříc, syn už byl zkušený plavčík, dcera téměř dospělá slečna, ale já stále nebyla v pohodě. Nemohla jsem se srovnat s tím, co se odehrálo s tchánem - poprvé jsem všemu byla tak blízko. Aby mínusů nebylo málo, opravdu jsem si dosud naivně myslela, že v Chorvatsku je víceméně pořád hezky a my teď zažili po několik dní takový chlad, že jsem měla na palubě hrubý svetr, na hlavě čelenku.

Oproti minulé plavbě jsme navíc kotvili v malebné BAŠCE na jihovýchodní straně ostrova KRK a nepluli tak daleko. Celkovou hygienu jsme si ve větším přístavu PUNAT dopřáli víckrát. Využívali jsme zhusta příležitostí se na pevnině někde posadit, něco konzumovat, až jsem žertovala, že jsme jak hospodští povaleči. A jak mi napovídají fotografie, měli jsme i krásné dny, takže konec dobrý, všechno dobré.

Dovětek: nemohu nezmínit, že v té době probíhala v centrálním Chorvatsku série válečných konfliktů, které se nás naštěstí nedotkly. Jen když jsem v parku poprvé potkala zcela zahalenou (ne v černém), asi bosenskou muslimku, zneklidnilo mě to. A co se týká naší země, právě jsme prožívali první rok od rozdělení se Slovenskem...